Není zlato jako zlato

Zlato je obyčejně považováno za inertní kov, který nereaguje ani v těch nejagresivnějších chemických prostředích. I přes tuto inertnost je možné zlaté nanočástice použít jako efektivní katalyzátory různých chemických reakcí (například oxidace CO). Chemickou aktivitu nanočástic je možné přímo svázat s velikostí nanočástic a s počtem zlatých atomů na hranách nebo rozích těchto nanočástic.

Jedním ze způsobů, jakým lze připravit zlaté částice s definovaným rozměrem, je depozice zlata na jiný nereaktivní povrch obsahující rozptýlené reaktivní defekty, například povrch oxidu ceru obsahující kyslíkové vakance.

V tomto projektu společně připravíme atomárně hladký povrch oxidu ceru, obsahující různý počet defektů. Na tento povrch budeme deponovat zlato, které se po povrchu rozptýlí a vytvoří klastry. Velikost klastrů, a tudíž i jejich reaktivita, by měla záviset na počtu defektů na povrchu.

V rámci projektu se student seznámí s metodami STM (skenovací tunelová mikroskopie), AFM (mikroskopie atomárních sil), XPS (rentgenová fotoelektronová spektroskopie) a LEED (difrakce nízkoenergetických elektronů). Těmito metodami se pokusíme charakterizovat povrchy oxidu ceru s různým počtem kyslíkových vakancí a s různým množstvím deponovaného zlata.